Legendární americký generál velel za druhé světové války americké 3. armádě, které vděčí za svobodu miliony Evropanů. Tankové divize pod jeho velením postupovaly v neuvěřitelném tempu a podílely se na osvobození několika evropských zemí včetně západních a jihozápadních Čech. S velkým nadáním rozeného válečníka nerespektoval klasické poučky vojenské vědy, přiváděl k zuřivosti nadřízené i podřízené, ale zbožňovaly ho statisíce vojáků. Zažil velké triumfy, ale i velká pokoření a pády, pohrdal zbabělci, miloval slávu a stal se již za svého života legendou. Život této složité osobnosti, jež chtěla být zabita „poslední kulkou poslední den poslední války“, pak uzavřela banální dopravní nehoda.
Generál George Smith Patton ml., jedna z nejkomplikovanějších vojenských osobností všech dob, se narodil 11. listopadu 1885 v kalifornském městě San Gabriel. Vedle toho, že nosil revolvery se slonovinovými pažbičkami, proslul také svým prudkým chováním a je považován za jednoho z nejúspěšnějších polních velitelů Spojených států všech dob. Neustále usiloval, aby jeho jednotky byly vycvičeny na nejkvalitnější možnou úroveň.
Generál George Smith Patton
Patton se v dětství rozhodl, že jeho životním cílem bude stát se hrdinou. Jeho předkové bojovali ve válce za nezávislost, v americko-mexické válce i v americké občanské válce a Patton v dětství poslouchal příběhy o jejich udatných činech a úspěších. Jeden rok navštěvoval Vojenský institut ve Virginii a pak přešel na Vojenskou Akademii Spojených států ve West Pointu, kterou absolvoval 11. června 1909. Byl zařazen jako podporučík k 15. jízdnímu pluku.
26. května 1910 si Patton vzal Beatrice Ayerovou, s níž navázal vztah již na West Pointu. V roce 1912 reprezentoval Spojené státy na olympijských hrách ve Stockholmu v prvním moderním pětiboji. Disciplína, která byla původně otevřena pouze vojenským důstojníkům, byla považována za náročnou zkoušku dovedností, které by měl voják ovládat.
Šestadvacetiletý Patton si v tomto sportu, jenž sestával ze střelby krátkou zbraní na 25 metrů, šermu, plavání volným stylem na 300 metrů, jízdy na koni v délce 800 metrů a čtyřkilometrového terénního běhu, vedl velmi dobře. Celkově skončil pátý i přes zklamání ve střelbě. Zatímco většina závodníků zvolila malorážkový revolver ráže .22, Patton měl pocit,že vojenské kořeny této disciplíny si vyžadují odpovídající zbraň, tedy ráži .38. Během soutěže byl Patton penalizován za nezasažení terče, ačkoli tvrdil, že střela prostě prošla větším otvorem, který zde zanechaly předchozí střely z jeho revolveru ráže .38, který do terče dělal mnohem větší díry.
Po olympijských hrách Patton absolvoval kurzy na Francouzského jízdního učiliště a studoval francouzské šermířské techniky. V létě roku 1913 obdržel rozkazy hlásit se veliteli Učiliště jízdních sil ve Fort Riley ve státě Kansas, kde se stal prvním šermířským mistrem školy. Zatímco byl sám studentem této školy, koncipoval a vyučoval zde kurz šermu.
K prvnímu Pattonovu setkání se skutečným bojem došlo během expedice do Mexika v době, kdy sloužil jako příslušník štábu legendárního generála Johna J. Pershinga. V roce 1915 byl Patton odeslán do Fort Blues při mexické hranici, kde vedl každodenní jízdní hlídky. O rok později jako pobočník doprovázel Pershinga na jeho expedici proti Francisco „Pancho“ Villovi do Mexika. Za svůj útok na několik Villových mužů si Patton získal uznání tisku.
Na Pershinga udělala Pattonova rozhodnost dojem a po návratu z Mexika jej povýšil na kapitána a pověřil jej velením stráže velitelství. Na začátku první světové války v roce 1914 nebylo použití tanků nijak široké. V roce 1917 se však Patton stal prvním příslušníkem nově vytvořeného Tankového sboru Spojených států, v němž sloužil až do zrušení sboru v roce 1920. Převzal nad sborem plné velení a řídil jej ideově i metodicky a dokonce navrhoval i uniformy sboru. Spolu se svými muži a britskými tankisty dosáhl v roce 1917 vítězství u francouzského Cambrai v první větší tankové bitvě v dějinách.
Vzhledem ke své praktické znalosti tanků Patton zorganizoval americké tankistické učiliště ve francouzském Bourg a vycvičil prvních 500 amerických tankistů. V září 1918 již brigádu přivedl do meusko-argonnské operace v počtu 345 tanků. Když bitva začala, Patton uplatnil svůj plán, v rámci něhož se nacházel v čelní linii a s týlním velitelstvím udržoval styk prostřednictvím holubů a skupiny běžců. Byl při tom neustále vystaven palbě a při velení svých tanků byl jednou zasažen do nohy. Jeho činnosti během bitvy mu vynesla kříž za statečnost, jedno z mnoha vyznamenání, která za svého života obdržel.
Patton byl otevřeným stoupencem tanků a považoval je za budoucnost moderního boje. Americký Kongres však nebyl ochoten vyčlenit prostředky na vybudování rozsáhlých obrněných sil. I přesto však Patton pokračoval ve studiu, psal odborné texty a prováděl experimenty s cílem zlepšit rádiové spojení mezi tanky. Byl také spoluautorem spřažené montáže tankového děla a kulometu.
Po první světové válce Patton zastával řadu funkcí na Havaji a Washingtonu, D.C. V roce 1924 absolvoval Velitelské a štábní učiliště a v roce 1932 dokončil své vojenské vzdělání absolutoriem na Válečné vysoké škole Armády Spojených států.
Když v Evropě začal německý blitzkrieg, Patton konečně Kongres přesvědčil, že Spojené státy potřebují silnější obrněné úderné síly. Po vytvoření Obrněných sil v roce 1940 byl převelen ke Druhé obrněné divizi ve Fort Benning ve státě Georgia a 11. dubna 1941 byl jmenován velícím generálem. O dva měsíce později se objevil na obálce časopisu Life. V této době také v amfiteátru, který nechal vybudovat s kapacitou pro celou divizi, zahájil své projevy o „krvi a kuráži“.
Spojené státy do druhé světové války oficiálně vstoupily v prosinci 1941 po napadení Pearl Harboru. 8. listopadu 1942 již byl Patton velitelem Západního bojového uskupení, jediné výhradně americké složky účastnící se vylodění v rámci operace Pochodeň, spojenecké invaze do severní Afriky. Po úspěších na tomto bojišti Patton velel Sedmé armádě při invazi na Sicílii v červenci 1943 a společně s britskou Osmou armádou vrátil Sicílii jejím občanům.
Sedmé armádě velel Patton až do roku 1944, kdy převzal velení Třetí armády ve Francii. Po bitvě v Normandii se Patron se svými jednotkami prohnal Evropou, když díky úspěšnému využívání německých slabin urazil 600 mil napříč Francií, Belgií, Lucemburskem, Německem, Rakouskem a Československem. Poté, co Třetí armáda osvobodila koncentrační tábor Buchenwald, Patton tempo zvolnil. Zavedl praxi prohlídek koncentračních táborů pro německé civilní obyvatelstvo a tento přístup převzali také další velitelé. Do ukončení druhé světové války Třetí armáda osvobodila nebo dobyla 81 522 čtverečných mil území.
V říjnu 1945 Patton převzal velení Patnácté armády v americkém záboru Německa. 9. prosince utrpěl zranění při automobilové nehodě. O dvanáct dní později, dne 21. prosince 1945, zemřel a je pohřben v lucemburském městě Hamm mezi vojáky, kteří padli v bitvě v Ardenách.
Patton, na něhož se vzpomíná pro jeho nezdolnou odhodlanost a schopnost vést vojáky, je nyní považován za jednoho z největších vojevůdců v dějinách. Film s názvem „Patton“ z roku 1970, v němž titulní roli ztvárnil herec George C. Scott, vyvolal nový zájem o Pattonovu osobnost. Film získal sedm Oskarů, včetně cen za nejlepší herecký výkon a za nejlepší film, a zajistil generálu Georgi Smithi Pattonovi ml. nesmrtelnou slávu jako jedné z nejzajímavějších vojenských osobností světa.
Film bude promítán v Americkém centru 3. května od 18 hodin.
O generálu Pattonovi se dozvíte více v knize Miloše Hubáčka Generál Patton nebo na webu Druhá světová válka.
