Od pádu komunismu se výročí osvobození slaví snad nejvíce v Plzni, kde se místní občané 5. května časně ráno pustili do bojů s nacistickými jednotkami. Americké vojáky, kteří dorazili o 24 hodin později pak vítali s obrovským nadšením. Česká polka „Škoda lásky“ od té doby symbolizuje „plzeňskou svobodu“.
Právě o této kapitole české historie se za komunistického režimu jednoduše nemluvilo; hrdinství a zásluhy měly podle propagandistů náležet výhradně velkému bratru z Východu. Plzeňan a pamětník Jaroslav Peklo si dodnes pamatuje, že celé město se běželo podívat na první americký konvoj tak zvědavě, že lidé zapomněli na přetrvávající riziko:
„V osm hodin ráno na nás klepal soused, že jsou Američané na náměstí. Bez snídani jsme se honem oblékli a utíkali jsme tam. To bylo asi čtvrt hodiny cesty. A viděli jsme, jak ze všech stran do centra běží lidé. Nevěděl jsem, jakou mají Američané výstroj.“
Jaroslav Peklo si tehdy představoval Američany jako nějaké dvoumetrové lidi z Marsu, kteří jsou oblečení v kůži:
„Prvního Američana jsem viděl, jak stál na svém obrněném voze a dával podpisy. Oni se všem na všechno podepisovali, i na bankovky. A já byl zklamán, protože ten mužský nebyl dvoumetrový, měřil tak možná sto sedmdesát, možná méně. Měl na sobě dlouhý, divný gumák až na paty a na hlavě měl velikou šišatou helmu.“
„Mně to připadalo jako ve třicetileté válce – jako Švédové, kteří měli takové helmy – šišáky. Tak jsme chodili po náměstí, tady to klapalo, oni házeli lidem žvýkačky, slečny šplhali na tanky. A můj otec říkal: ‚Ježišmarjá, vždyť je ještě válka a oni se tady bratří.'“
Jaroslav Peklo dále vypráví, že velmi brzy přiběhla k vojákům nějaká paní a křičela, že se u budovy plzeňského gestapa střílí. Současně prý začali němečtí snipeři pálit z okolních domů a z věže kostela do lidí na náměstí. Během minuty prý bylo prázdné, zůstali tam jen „Američani a déšť“. Jaroslav Peklo pokračuje:
„Do půl páté se to zklidnilo, snipeři byli všichni zlikvidováni. Potom se sedmitisícová německá posádka vzdala. Vzdal se i velitel, generál Georg von Majewski. Znám jednoho Američana, který skončil jako podplukovník, ale tenkrát tady byl poručík. Přišel na velitelství německé armády, do prvního patra, a viděl, jak všichni v místnosti sedí na zemi – důstojníci i jejich ženy. A tak jim řekl, aby se odzbrojili, a aby se všechny zbraně hodily do kouta místnosti.“
„A pak volal z okna o pomoc, že je tam sám. Majewski chtěl podepsat kapitulaci s generálem, s nejvyšším velitelem. Ale tento muž byl jen poručík. Tak přijel podplukovník, to byl výkonný důstojník toho útvaru, který přijel první. Jmenoval se Percy Perkins. Na kus hadru podepsali v ruce bezpodmínečnou kapitulaci, oba se podepsali. A ten Majewski vytáhl odněkud pistoli a před nimi všemi i před svou ženou se zastřelil.“
No related posts.
