Jaroslav Mašek je pedagogem na Gymnáziu Duhovka a koordinátor ICT na Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze. Zúčastil se programu MRP:  Education in the Digital Age v lednu 2016.

IRIDESCENT ANEB MODEL VZDĚLÁVÁNÍ PODLE TARY CHKLOVSKI 

Když Tara Chklovski absolvovala univerzitu, uvědomila si, že to, co vystudovala, není tím, čemu by se chtěla dál věnovat. Cítila, že vzdělávání je oborem, který bude formovat budoucnost, a že u toho musí být. A tak se rozhodla založit Iridescent, organizaci, která bude zajišťovat STEM vzdělávání pro znevýhodněné děti a mladé lidi a pomáhat jim dál se rozvíjet.

Od začátku věděla, že to není jen obsah, co tvoří dobré vzdělávání, ale též zvídavost, kreativita a vytrvalost. Tyto tři atributy se poté staly klíčovými znaky jejího vzdělávacího modelu. Ve svém neziskovém edukačním projektu se se svým týmem snaží zprostředkovat STEM vzdělávání dětem a jejich rodinám s omezeným přístupem ke vzdělání, a to za pomoci profesionálních odborníků, vědců a rodičů.

Každý ze dvou hlavních programů Iridescent, Curiosity Machine a Technovation, má jiný přístup, oba však sdílí stejné základní cíle – budovat schopnost řešit problémy a zavádět výukové inovace, pracovat formou STEM mentoringu a zapojit rodiče. Více se o projektu Iridescent můžete dozvědět na webu nebo z prezentací STEM Model a Club Model. Pojďme si nyní oba hlavní programy představit trochu blíže.

Curiosity Machine je originální, praktická a technicky zaměřená koncepce kurikula pro dívky a chlapce ve věku od 5 do 13 let (Grade K-8) a jejich rodiny. Vyškolení techničtí odborníci a vědci vyvíjí a vyučují unikátní, prakticky zaměřené projekty založené na aktuálním výzkumu a zaměření mentora. Rodiče se do projektu zapojují coby studenti po boku svých dětí, což je klíčovou složkou pro dlouhodobý účinek měnící priority celých zúčastněných rodin.

Rodiče společně se svými dětmi realizují náročné úkoly při tvorbě praktických konstrukčních návrhů. Svým dětem přitom nejen pomáhají, ale sami se učí chápat vědecké a technické pojmy. Pomáhají při odstraňování nedostatků a vyřešení problémů. Podívejte se na jedno video vybrané z YouTube kanálu programu. Ukazuje, jak takové zapojení rodičů může vypadat.

Závěrečná hodnotící zpráva programu Iridescent za rok 2015 je dostupná zde.

Technovation je technologicky a současně podnikatelsky orientovaná soutěž pro týmy dívek druhého stupně základní školy a střední školy (US middle and high school), které se v průběhu 12týdenního programu učí provádět průzkum a brainstorming nápadů, sestavit byznys plán a vytvořit a uvést na trh mobilní aplikaci řešící lokální problematiku své komunity. Samy přitom nutně nemusí umět programovat. 

V rámci Technovation je zajištěna aktivní vědecká a technická pomoc a mnoho rozličných způsobů zapojení odborníků a techniků do realizace aktivity. Účast dává příležitost vyzkoušet si, jak transformovat akademickou a odbornou práci do časově pevně vymezeného koncepčního úkolu. Dívky získávají jednoho ze spolupracujících online mentorů, který je programem vybrán tak, aby jeho odbornost odpovídala danému úkolu. Program též zajišťuje související výuku vědních oborů a vytvoření videa vyprávějícího příběh o daném projektu (viz Iridescent: Overview). 

Další informace o tomto programu lze najít v Technovation kurikulu a na YouTube kanále. 

Takže, pokud jsou vaše žákyně soutěživé a odpovídají věkem, možná by se do tohoto programu chtěly zapojit a ve tří- až pětičlenném týmu rozjet vlastní start-up. Vy se pak můžete stát jejich koučem a společně s mentorem, odborníkem z oblasti technologií nebo byznysu, kterého přizvete do svého týmu prostřednictvím programu Technovation, jim pomůžete úspěšně celý projekt dokončit.

Začněte tím, že se zaregistrujete, vytvoříte v systému svůj tým a připojíte do něj celou vaši skupinu. Pak společně předložíte návrh své aplikace a výsledného produktu do aktuálně probíhající soutěže pomocí týmové stránky. Pro učitele je tu též možnost stát se místními Technovation ambasadory.

Nejlepší inspirací je podívat se na úspěšné finálové týmy a jejich projekty z roku 2015.

Po prezentaci Tary Chklovki jsem si ještě dlouho povídal s její kolegyní, Allie Holmes, a byla to velmi zajímavá a inspirativní konverzace, která jen potvrdila moje mínění o tomto úžasném týmu lidí a skvělé práci, kterou tu společně odvádí.

Publikováno taktéž zde. 

Jaroslav Mašek je pedagogem na Gymnáziu Duhovka a koordinátor ICT na Ústavu jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze. Zúčastil se programu MRP:  Education in the Digital Age v lednu 2016.

VZDĚLÁVÁNÍ V DIGITÁLNÍM VĚKU V RÁMCI PROGRAMU IVLP

Na přelomu ledna a února jsem se zúčastnil mezinárodního projektu s názvem Vzdělávání v digitálním věku (Education in the Digital Age) v rámci programu IVLP (International Visitor Leadership Program) organizovaného a financovaného Ministerstvem zahraničí USA, odborem pro vzdělávání a kulturu, ve spolupráci s Institutem pro mezinárodní vzdělávání.

Do tohoto programu bylo vybráno celkem osmnáct zástupců ze šestnácti zemí – dva z Jihoafrické republiky a Indie a po jednom z Afghánistánu, Argentiny, Bangladéše, České republiky, El Salvadoru, Iráku, Maroka, Mexika, Palestiny, Ruska, Trinidadu a Tobaga, Tunisu, Saúdské Arábie a Súdánu. Všichni účastníci byli různým způsobem spjati s technologiemi ve vzdělávání – učitelé, ředitelé a jejich zástupci na jazykových, základních, středních a vysokých školách, podnikatelé, vývojáři, pracovníci UNICEF, tvůrci reklamních videí nebo lidé zabývající se online vzděláváním.

Náš IVLP program měl předem stanoveny čtyři hlavní cíle: poskytnout celkovou představu o současných technologických trendech ve vzdělávání, vyhodnotit, jaký dopad mají nové technologie na učení žáků, zkoumat spolupráci mezi vzdělávacími institucemi a soukromým podnikáním či charitativními organizacemi a vysvětlit význam odborné přípravy učitelů a průběžného vzdělávání na způsobu práce s novými technologiemi a její integrace do stávajícího vzdělávacího programu.

Program zahrnoval návštěvu celkem šesti měst: Washingtonu, D.C., Atlanty, Clevelandu, Cincinnati, Pittsburghu a San Francisca. Pro každé město byla předem stanovena hlavní témata a připraven program sestávající z návštěv různých vzdělávacích institucí od základních přes střední až po vysoké školy, vzdělávacích center a setkání s lidmi z oblasti vzdělávání a také řada kulturních akcí.

Více o programu a tématech v jednotlivých městech se můžete dočíst na blogu, který jsem vytvořil ještě před jeho začátkem s cílem informovat jak o tomto programu, tak i o zážitcích z cesty.

Nebudu se tu nyní rozepisovat o všech navštívených místech či projektech, které mě během těch třech týdnů zaujaly, ať už pocházely přímo z USA nebo od kolegů z ostatních zemí, kteří se společně se mnou IVLP programu účastnili. Ty nejzajímavější budou zpracovány v samostatných článcích a publikovány postupně formou seriálu. Rád bych se místo toho raději zaměřil nejdříve na to, jak tento program může pomoci rozvinout spolupráci mezi školami a institucemi zabývajícími se integrací technologií do vzdělávání.

Během návštěv škol jsem zjistil, že co se týká zavádění technologií do výuky, je na tom řada amerických škol podobně jako u nás. Také se potýkají s problémy síťové Wi-Fi infrastruktury, také řeší, která technologie je pro ně výhodná a cenově dostupná. Školy často používají Chromebooky v modelu 1 : 1, což je již k vidění i na našich školách. Blended model s využitím LMS byl na všech námi navštívených vzdělávacích institucích standardem. Na základních a středních školách používají zejména systémy Google Classroom, Edmodo či Schoology, na vysokých pak převážně Blackboard, Moodle či Versal.

Setkali jsme se s aplikací řady dnešních ICT trendů, jmenovitě 3D tiskem, zapojením dronů do výuky, virtuální realitou, programováním, technologií Green Screen a dalšími. Samozřejmostí bylo nasazení služeb Webu 2.0 postavené zejména na Google Apps. Některé školy zavádějí systém Office 365. Jak vidno, rozdíly v tomto směru zas až tak velké skutečně nejsou.

Univerzity se mnohem více soustředí na návrh online kurzů, ve kterých studenti mají ke svým pedagogům blíže než v dnes tak populárních MOOC kurzech, kde vzhledem k masivnosti osobní kontakt zaniká. Univerzity jako Georgia Tech či Carnegie Mellon (CMU) se zabývají též vývojem vlastních systémů a návrhem online kurzů přímo na míru jiným univerzitám na základě podkladů a dat, které jim tito zákazníci dodají. Dochází tak ke zvyšování efektivity přípravy kurzů i podílu úspěšnosti účastníků. Dnes již není výjimkou absolvovat vysokoškolské studium výhradně online, a to dokonce včetně složení závěrečných zkoušek a získáním titulu iMBA.

Řada univerzit (např. již zmíněná Georgia Tech či Pittsburgh University) se snaží poskytovat studentům takové zázemí, jaké je dnes dostupné ve firmách a byznys sféře – např. učebny se systémem vzájemně propojených videokonferenčních zařízení, souvislý pás bílých tabulí na všech stěnách učeben, otevřené (open space) prostory s mobilním nábytkem či variabilitou jeho uspořádání apod. Hlavním záměrem v pozadí je nabídnout studentům takové prostředí, které jim co nejvíce umožní realizovat projektovou a kooperativní práci.

Při všech návštěvách a rozhovorech s tamními pedagogy a zaměstnanci jsem celou dobu myslel na to, jak danou instituci propojit s některou z našich škol. Jak najít vhodné téma či oblast zájmu? Jaké projekty by naši a američtí studenti mohli realizovat společně?

Konkrétní odpovědi na tyto otázky zatím nemám. Jedno však vím jistě. Vůle ke spolupráci je na americké straně zjevná a nemalá. Věřím a jsem přesvědčen, že je i na té naší. 

Publikováno taktéž zde.