Přetížení soudů a nedostatečné vymáhání práv spotřebitelů jsou důvody, proč Ministerstvo spravedlnosti začalo připravovat návrh věcného záměru zákona o hromadných žalobách. Do vytvoření tohoto návrhu byli zapojení úředníci z legislativního odboru Ministerstva spravedlnosti ČR – Anežka Janoušková, Kateřina Hamáčková a Adam Hexner. Nedávno se účastnili programu IVLP se zaměřením na fungování hromadných žalob v USA a 7.12. v 18 hod v Americkém centru shrnuli  jejich poznatky, které posbírali na setkání se zástupci soudů, advokátů, novinářů, akademiků, žalovaných a žalujících stran. Diskuzi moderoval šéfredaktror reportážní publicistiky ČT Marek Wollner, taktéž absolvent IVLP programu. Připravili jsme pro Vás z tohoto setkání nejzajímavější otázky a odpovědi.

Co hromadné žaloby jsou? 

Umožňují velké skupině osob se stejným nebo velmi obdobným nárokem uplatňovat svá práva společně v jednom jediném řízení. Ušetří se náklady na straně žalobců (jeden soudní poplatek, jeden znalecký posudek, jeden advokát atd.), na straně žalovaného (nebude muset hradit náklady řízení stovkám žalobců) i na straně státu (jediný soudce odklidí všechny spory v jednom soudním řízení, důkazy se budou provádět jen jednou, svědci se budou vyslýchat jen jednou, atd.)

Proč jsou hromadné žaloby tématem i v Česku?

Lidé se chtějí bránit nezákonným poplatkům účtovaným soukromými společnostmi, některým praktikám mobilních operátorů, či tzv. šmejdů či nekvalitním potravinám anebo zboží. V USA je do dějin hromadných žalob zapsala také kauza Dieselgate týkající se mylně uváděných emisí automobilů anebo různé ekologické havárie jako nehoda ropné plošiny BP v Mexickém zálivu či znečištění podzemních vod zfilmované ve snímku Erin Brokovich.

Jaké jsou základní pilíře hromadných žalob navržených v návrhu věcného záměru zákona o hromadných žalobách?

Prvním pilířem je princip opt-out. To znamená, že účastníkem řízení budou všichni, kterým vzniká nárok, s výjimkou těch, kteří účast výslovně odmítnou. To, zda je možné vést v konkrétním případě hromadnou žalobu, jaký je rozsah skupiny a kdo je jejím členem bude úkolem tzv. certifikační fáze řízení, která bude předcházet samotnému projednání věci. Počítá se i se součinností žalovaného, v jehož zájmu bude, aby byl okruh poškozených jednoznačně určen. Opt-out se hodí zejména při vymáhání bagatelních pohledávek, jejichž nízká výše nemotivuje poškozené k jakékoliv aktivitě.

Opakem je princip opt-in, kde se sporu účastní pouze ti, kteří se o plnění nároku přihlásí. I s tímto systémem ve výjimečných případech věcný záměr počítá, zejména když žalované nároky dosahují individuálně vysokých částek, a lze proto předpokládat, že poškození určitou aktivitu při vymáhání vyvinou.

Druhým pilířem je významná a poněkud netradiční role advokáta. Ten bude jednak ve sporu zastupovat celou skupinu, nikoliv tedy konkrétního žalobce, který jej oslovil. Dále se též počítá, že bude do značné míry investorem celého sporu – ponese průběžné náklady a za toto své riziko bude v případě úspěchu ve věci odměněn podílovou odměnou ve výši cca 20% z přisouzené částky.

Třetím pilířem je omezování rizika zneužití hromadné žaloby. Tohoto rizika, které se zejm. v USA v souvislosti s hromadnými žalobami často zmiňuje, jsou si předkladatelé návrhu vědomi a počítají s nástroji, které by jej mělo omezit na minimum.

Jaký sektor čelí hromadným žalobám? Kolik může firma zaplatit žalujícím stranám v rámci hromadné žaloby?

Jedna z nejvýznamnějších hromadných žalob byla podána proti tabákovým společnostem. Ty musely zaplatit 206 miliard dolarů v průběhu 25 let v souvislosti s úhradou nákladů ve zdravotnictví. Dalším medializovaným sporem je případ diskriminace žen v síti supermarketů Walmart. Další příklady amerických případů hromadných žalob jsou uvedeny na této webové stránce.

Je však nutné brát v potaz, že český právní řád nezná tzv. punitive damages či penální náhradu škody, která v USA mnohdy vede k velmi nadsazeným částkám.

Jak se lidé dozví o tom, že jsou žalující stranou v hromadné žalobě?
Velká role v informování spotřebitele bude dána advokátovi žalující strany a dále též soudu, který bude mít v této souvislosti rovněž posílené pravomoci.

Co zajímalo účastníky panelové diskuze?
Účastníky panelové diskuze zajímaly například důvody, proč neuplatněné nároky žalovaných mají dle návrhu připadat státu, jestli by neměla být posílena role spotřebitelských spolků s cílem omezit šikanózní hromadné žaloby a tudíž i náklady společností, které se mohou promítnout do vyšších cen. V diskuzi také zaznělo, že soudy zavedení hromadných žalob velmi vítají. Došlo by totiž k výraznému omezení administrativy související s vyřízením sporů, které dnes musí řešit individuálně. Jedná se zejména o případy bankovních poplatků, případ H-Systemu nebo řešení problémů související s černými jízdami cestujících v dopravních prostředcích.

Více o návrhu věcného záměru zákona o hromadných žalobách najdete zde: Návrh věcného záměru.

Český klub absolventů IVLP pořádal 29.11. panelovou diskuzi o tom, jak funguje neziskový sektor a filantropie v České republice a jak jej ovlivňuje stát. Dozvěděli jsme se, že:

• V dobrovolnictví na tom nejsou v porovnání s Evropou Češi vůbec špatně.
• Shánět peníze pro neziskový sektor je v Česku jednodušší.
• Financovat dobré věci lze i prostřednictvím závětí. 
• Stát chce podpořit individuální a firemní dárcovství.
• Giving Tuesday dorazilo společně s Black Friday i k nám.
• Neziskovou organizací mohou být i internetové noviny.
• Kalifornie započítává do daňového zvýhodnění i čas stravený dobrovolnictvím.

V dobrovolnictví nejsou Češi pozadu. Oproti Polsku a Maďarsku jsme na tom velmi dobře.

Dobrovolnictví, spolková činnost a dárcovství – to vše se skrývá pod pojmem filantropie podle Terezy Pospíšilové, která se neziskovému sektoru a filantropii věnuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Filantropie má podle ní v Česku dlouholetou tradici, která má své kořeny už v Rakousku-Uhersku a rozvíjela se i za první republiky. Aktuálně je v Česku až nad 100 000 neziskových organizací. Lidé se zapojují především do sportovních klubů, či do spolků dobrovolných hasičů. Česká republika se počtem dobrovolníků (30 % občanů) pohybuje kolem průměru evropských zemí. Řadíme se k zemím jako Rakousko a Belgie a překonáváme Polsko, Slovensko a Maďarsko. Vzorem pro nás může být Nizozemí s 47 procenty aktivních občanů, nebo Skandinávie.

Samotné dárcovství u nás po revoluci začíná zcela od 0. Komunistický režim dárcovství nepodporoval a nadace tak neměly na co navazovat. Češi ze začátku nechápali dobročinné motivy a na štědré mecenáše (zejména emigranty) se dívali někdy s podezřením, že protěžují své soukromé zájmy. Dnes čelí neziskový sektor další výzvě- klesající důvěře, k níž přispěla například migrační krize.

Shánět peníze pro neziskový sektor je v Česku jednodušší. Financovat dobré věci lze i prostřednictvím závětí. 

Tomáš Vyhnálek, ředitel fundraisingu nevládní organizace Člověk v tísni a absolvent programu IVLP, vnímá český trh jako fantastický trh pro fundraising ve srovnání s Irskem, kde existuje na neziskovém poli mnohem větší konkurence. Do fundrasingu se musí investovat stejně jako do ostatních aktivit. Za 1 Kč vloženou do fundraidingu získá Člověk v tísni 15 Kč nazpět. Neziskovému sektoru doporučil Tomáš Vyhnálek získávat peníze v online prostoru. Člověk v tísni spolupracuje i s tzv. influencery, jako je např. youtuber Kovy.

Podle Tomáše Vyhnálka přestává být v Česku tabu financování neziskového sektoru prostřednictvím závětí. V roce 2015 ve Velké Británii tímto způsobem získal neziskový sektor 2,5 mld liber.

Člověk v tísni má dnes okolo 25 000 pravidelných individuálních dárců. Stát Člověku přispívá jen 8 procenty. Přispívají spíš lidé než firmy. Více finančních dárců žije v Praze, tj. 45 procent. Člověk v tísni si nevezme peníze od každého. V minulosti odmítl dar ve výši 5 milionů Kč.

Stát chce podpořit individuální a firemní dárcovství

Další panelistka Martina Štěpánková, náměstkyně ministra a ředitelka Sekce pro lidská práva Úřadu vlády České republiky, představila práci Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. Věří, že tento poradní orgán bude pokračovat i nadále – i když pod jiným politickým vedením. Stát podle ní bude pokračovat v plnění úkolů vylývajících ze Státní politika vůči NNO na léta 2015 – 2020. Jedním z principů, který je ve Státní politice uveden je, že vláda bude podporovat dobrovolnictví a dárcovství jako projev participace občanů na věcech veřejných. Na jaře má vzniknout studie o firemním dárcovství a brzy má být publikován také rozbor financování nestátních neziskových organizací z veřejných rozpočtů v roce 2016.

Stát bez krajů a obcí zaplatil v souhrnné částce v roce 2015 neziskovému sektoru 10 mld Kč. Většinou se jedná o úhradu za činnosti a služby, které si stát nakupuje. Přes 4 mld Kč šlo na sociální služby. Nastavením grantů stát protěžuje určitá témata, kterými se neziskový sektor zabývá. Zaznělo také, že mezi neziskovými organizacemi jsou i také, které kritizují činnost státu. Stát tak přispívá i svým kritikům. 

Giving Tuesday v Česku se právě vyhodnocují

Lucie Mádlová, výkonná ředitelka Asociace společenské odpovědnosti, o.p.s., představila posluchačům aktuální ročník Giving Tuesday, které se těší větší obliby nejen v Česku, ale i na celém světě. Do Česka přichází společně s Black Friday. Zapojují se do něj individuální dárci, korporace, ale i ambasádoři. Lidé jsou motivováni i tím, že se například díky příspěvku spolupracující organizace zdvojí částka, kterou přispějí. Obecně je v Česku členství v Asociaci společenské odpovědnosti čím dál tím větší zájem. Aktuálně mají 210 členů a noví se hlásí sami. Kromě Giving Tuesday, které probíhá 28.11., existuje v Česku i Den dárcovtsví (29.11.).

GivingTuesday prezentace 29.11.

Neziskovou organizací mohou být i internetové noviny

Ondřej Neumann, ředitel Ústavu nezávislé žurnalistiky, HlídacíPes.org
, představil neziskovou organizaci, která se snaží vyvážit vliv miliardářů na mediální scéně a reagovat na krizi mediální businessu, kdy jsou informace a zprávy na internetu zdarma. V době, kdy řadu médií vlastní Andrej Babiš, Daniel Křetínský či Marek Dospiva, chtějí nabídnout témata, která se v běžných médiích neobjeví. Inspiraci našli v USA v projektu Propublica.org. Mezi jejich stěžejní témata patří sledování mediální scény, činnosti českých miliardářů, ruské zájmy v Česku. Vydavají i různé publikace, např. o Miloši Zemanovi.

Kalifornie podporuje filantropii o poznání více

Jedna z našich účastnic, Barbora, žila dlouhodobě v Silicon Valley. Popsala, že tamní filantropie je mnohem více danově zvýhodněna. Do daňového odečtu lze započíst například i čas stravený dobrovolnictvím.

Diskuzi moderoval Libor Marek, zástupce ředitele Nadace Neziskovky.cz. Všem panelistům a moderátorovi děkujeme za jejich vystoupení a čas, který diskuzí a přípravou na ni strávili.